Rozvoj talentu u mladého sportovce
Někteří lidé se rodí s přirozeným sportovním talentem. Jsou o tolik lepší, než všichni ostatní v jejich věku, až si všichni v okolí myslí, že z nich zaručeně budou hvězdy… Ale hodně lidí, kteří byli skvělí v mládí nikdy ve sportu neuspějí, a naopak někdo, kdo nebyl tak dobrý, bude skvělý atlet! Jak je to možné? Problémem je, že většina lidí nerozumí tomu, co je ve skutečnosti talent, a jak se člověk stane dobrým ve sportu.
Vybrat ten správný sport
Prvním krokem k tomu, stát se špičkovým sportovcem je vybrat si sport, který dítě baví a sedí mu. Různé tělesné typy se hodí na rozdílné typy sportů. Vyzkoušejte rozlišné sporty, abyste našli ten, který dítě skutečně miluje. Je dobré si pamatovat, že každé dítě se vyvíjí různým způsobem. To, jak je dítě úspěšné v jednom momentu kariéry není důležité. Ostatní mohou být lepší, protože rychleji vyrostli, rychleji jim dozrála řídící centra v mozku, nebo jednoduše v tuto chvíli zrovna extrémně trénují. Ale ve chvíli, kdy Vaše dítě dozraje, rychle ostatní dožene.
Specializace až v pozdějším věku
Mluvíme tu o výběru vysněného sportu. Znamená to, že je vhodné se mu věnovat naplno od dětství? Naopak, pozdější specializace může být výhodou a více sportů obohatí pohybové možnosti mladého talentovaného jedince. Trenéři i vědci se shodují, že děti potřebují široký pohybový základ pro dosažení vrcholového výkonu v pozdějším věku. Longitudinální studie z USA ukázaly, že olympijští medailisté dělali v průměru 3.4 sporty v rámci školy a 3.1 sportu mimo školu. Existuje vztah mezi praktikováním více sportů a dosažením vrcholových výsledků ve vysněném sportu v pozdějším věku. Významná část olympioniků dokonce změnila svůj cílový sport až v pozdějším věku (kolem 15. roku života), a i tak dosáhli absolutní špičky.
Síla, rychlost, vytrvalost, obratnost
Pohybové schopnosti můžeme rozdělit na silové, rychlostní, vytrvalostní a koordinační (obratnost). Každá schopnost má určité zákonitosti, kdy a jak je nejvhodnější ji trénovat a cíleně rozvíjet.
Síla
Největší rozvoj síly je typicky vázaný na období puberty. V tomto období jsou pro tělo přirozené anabolické procesy. Tělo roste a vyzrává a na konci tohoto období je v podstatě schopné snášet plné fyzické zatížení. Extrémní silový trénink v období před pubertou může dokonce ohrozit zdraví dítěte. Při opakované extrémní silové zátěži může dojít k narušení zranitelných růstových zón dlouhých kostí a růst pak nemusí proběhnout fyziologicky. Nemusíte se ale vůbec zlobit na trenéra, který dá mladému hokejistovi jako trest za neukázněnost 20 kliků. K nebezpečné hranici se tím ani zdaleka neblíží.
Rychlost
Rychlost je do jisté míry vrozená. Počet bílých (rychlých) vláken ve svalu je daný geneticky. Není možnost, jak jejich počet cíleně navýšit. Můžete však velmi dobře trénovat techniku pohybu a naučit se rychlostní potenciál správnou technikou využít naplno. K rozvíjení rychlosti se hodí spíše mladší školní věk.
Vytrvalost
Vytrvalost je reprezentovaná takzvanými červenými svalovými vlákny, někdy označovanými jako vlákna pomalá. Ta jsou velmi dobře cévně zásobena a díky nim jsme schopni podávat dlouhodobý výkon. Mají tu výhodu, že tělo umí přestavět vlákna bílá rychlostní na vlákna červená prakticky kdykoli. Tedy vytrvalcem se teoreticky může stát každý a vytrvalost můžete začít rozvíjet stejně dobře u mladého člověka, jako u dospělého pracujícího v kanceláři.
Obratnost
Obratností se rozumí schopnost koordinovaného pohybu. Je dobré si uvědomit, že samotný sval není schopný rozhodovat o tom, jestli a kdy se zapojí do pohybu. Plně podléhá řízení z mozku a vyšších nervových center. Pro každý malý pohyb musí dostat příkaz skrze elektrický impulz vedený nervem, jako informaci vedenou kabelem od vypínače ke světlu. Pohyb tedy nevzniká ani tak ve svalech, ale spíše v mozku. Ještě, než fotbalista vyskočí na hlavičkový souboj, mozek má dokonalou představu o tom, kolik síly by měl který sval vydat, aby v nejvyšší fázi výskoku trefil čelem míč. Dokonce počítá i s tím, jak může být tělo vychýleno srážkou s protihráčem a kolik síly navíc bude potřeba na vyrovnání srážky. Mozková centra navrhnou řešení podle předchozích zkušeností, další centra vyberou z těchto možností nejlepší variantu. Další doladí nejmenší detail pohybu a svalové souhry a teprve nyní je vydán pokyn svalům k provedení pohybu. Během pohybu jsou zpětně odesílány informace ze svalů, aby mozek věděl, jak souboj probíhá a případně upravoval svoje pokyny. A to byl jen hlavičkový souboj… Kdo rozumí tomu, jak pohyb vzniká, chápe, že je důležité trénovat nejen svaly, aby měly sílu, ale především mozek, aby měl pestrou paletu možností, z kterých může vybírat nejideálnější pohyb. Ten se navíc musí naučit vybrat přesně a rychle. Mluvíme o takzvané nervosvalové koordinaci. Zlepšit ji může fyzioterapeut například tím, že sportovce naučí vést pohyb jiným (lepším) způsobem, nebo trénuje rychlost reakcí mozku v řízení pohybu například na nestabilních plošinách.
Když už znáte, jak vzniká pohyb, rozumíte tomu, proč je k úspěchu velmi důležitý široký pohybový základ z různých sportů. Do úmoru opakovat jeden pohyb a doufat, že se tak stanu v tomto pohybu nejlepším na světě je dobrá myšlenka, nehodí se však pro mladého sportovce. Ten by měl pracovat na pestrosti pohybových vzorů a nahrát do mozku co největší možné množství pohybových situací a jejich řešení. Samozřejmě pokud jsou tyto pohyby vedeny kvalitním trenérem, nahrává si sportovec kvalitní vzory a vůbec nevadí, že se nejedná o sport, ve kterém bude později vrcholově soutěžit. S trochou nadsázky může o zlaté medaili rozhodnout i to, jestli dával sportovec v tanečních pozor.
Správné nastavení psychiky
To, v co věříte, že je zdrojem Vašeho úspěchu, má velký vliv na samotný výsledek. Porozumění a tvrdá práce jsou cesta k úspěchu. Nejlepší sportovci věří, že jejich úspěch pochází z tvrdého tréninku spíše, než že měli štěstí a narodili se s talentem. To je vysvětlení, proč se neustále snaží zlepšit. Snaží se vylepšit každý detail, a i když se jim některé techniky nedaří, nikdy se necítí tak, že by to neměli zvládnout. Rozumí, že některé věci prostě nemůžou zvládnout v tuto chvíli. Poslouchají zpětnou vazbu trenéra a lidí okolo a snaží se zlepšit. Toto je chování, které se může od vrcholových atletů naučit každý a používat ho při tréninku. Jinak řečeno, zaměřují pozornost na proces, ne na výsledek.
S čím pomůže fyzioterapie
Prvním úkolem fyzioterapeuta je diagnostikovat možnosti těla a naučit mladého sportovce, jak o své tělo správně pečovat a snížit tak pravděpodobnost zranění. Fyzioterapeut určí silná i slabá místa. Pokud vím o tom, kde je moje slabé místo, mohu tělo lépe připravit na zátěž, která ho čeká a vyhnout se tak případnému zranění v budoucnu. V případě úzké specializace sportovce, může fyzioterapeut pracovat na kompenzaci jednostranné zátěže při sportu.
Fyzioterapeut vede mladého sportovce při sportovní kariéře. Rozvíjí talent, učí, jak využít možnosti jeho těla. Cvičením obohacuje pohybové vzorce a zvyšuje kapacitu adaptace na nečekanou zátěž. Úkolem fyzioterapeuta je dát mozku na výběr z více možností pohybu. Nechat sportovce zažít kvalitnější variantu pohybu, zažít pohyb v jiné intenzitě, pozici, rozsahu. Až bude tělo při sportu vybírat, kterým způsobem pohyb povede, bude mít široký pohybový základ. Součástí péče fyzioterapeuta může být i trénink koordinace a obratnosti. Učí mozek rychle reagovat přesným pohybem a zlepšuje tak řízení motoriky. Stimuluje tak rozvoj talentu – viz. Balancováním trénujeme mozek i svaly.
